List do vlastníka bytu a dialog z kolegou 1. Dobrý den, bohužel musím napsat, že nemůžu zaplatit za být v tomto měsíců, protože má babička je v nemocnici a musel jsem zaplatit moc peněz za operace. Prosím porozumět tou situace a pomoct mé rodině. Slíbím, že zaplatím za být v příštím měsíců.Už jsem mluvil s ředitelem, že můžu víc pracovat a dostanu větší plat. Děkuju moc, Pavel. 2. - Ahoj, Petře! Jsem moc rád, že tě vidím! Kde jsi byl v letě? - Ahoj, Pavle! Jezdil jsem do Španělska! Koupal jsem v moři, procházel jsem po ulicích. Večer jsem šel do restaurace a jedl různé tradiční jídla. Bylo moc hezké! - A kde jsi bydlel? - Bydlel jsem v hostelu. Bydlelo tam taký mnoho lidí z různé země, bylo moc zajímavé. Mám ted´ několik přátel z Francii, Německa a taký z Meksiků. - Je to moc zajímavé! Myslím, že taký musím jet do Španělska příští rok.

Ubytování 1. Chtěl bych mít rodinný dům a bydlet v ním, protože tam by bylo klidně a pěkně. Mohl bych mít tam vlastní zahradu a vychovávat své vlastní ovoce. 2. Rád bych bydlel v mrakodrapu, protože mám rád hezké pohledy. Mrakodrapy často jsou v centru města, kde rád bych bydlel. 3. Na dovolené bych rád bydlel v karavanu, protože bych mohl jet kam chci a vždycky mít svůj byt se sebou. 4. Nebydlel bych rád v loftu, protože je moc velký. Jeho těžko uklízet, a taký topení bude moc drahé. 5. Nemám rád bydlení na majáku, protože život tam je osamělý a nudný. 6. Nemám rád paneláky, protože je tam těsně a mnoho sousedi, které dělají hluk.

Dopis kamarádu Drahý Mikolaj, už dlouho jsem ti nepsal, protože byl jsem celý čas moc zaměstnaný. Jenže teď už jsem v pořádku a chci tě napsat a pozvat do sebe! Jsem teď v Praze na kurzu češtiny. Mám lekce každý den dopoledne, a odpoledne jsem měl různé akce o české kultuře - v kině, na výstavách, v muzeích a tak dále. Například jsem byl ve středu na koncertě české klasické hudby, kde jsem poslouchal Dvořáka. Teď už mám odpoledne čas volný. Bylo by skvěle, jestli bys přijel sem. Mohli bychom jít na procházku po centru Prahy (Staroměstské náměstí je moc hezké). Potom bychom šli do nějaké tradiční české hospody a vypili bychom tam výborné české pivo. Dál píšu, jak můžeš dojet do mně. Přijedeš na nádraží Florenc. Myslím, že nebudeš mít mince pro automat v metro, ale to nevadí. Kup si jízdenku v centru pro turisty, který je na nádraží. Musíš si koupit jízdenku na 90 minut, za 32 korony. Vstup na červenou linku je hned vedle nádraží. Sedni do metra ve směru stanice Muzeum. Tam musíš přestoupit na zelenou linku a jet ve směru Nemocnice Motol do stanice Nádraží Veleslavín. Musíš najít východ, kde je napsáno Knihovna Karlove univerzity. Kdy vyjdeš, musíš uvidět z levé strany autobusovou zastávku (tam přijíždí autobusy z letišti), a z pravé koleje tramvaji. Rovně za asi 300 metrů budeš vidět velkou budovu - to bude hotel "Krystal", ve kterém bydlím. Já bydlím na sedmém patře v pokoji číslo 718. Výtah je napravo od vchodu. Napiš, když budeš jít, a postarám se tě potkat. Těším se na setkání! Měj se hezky. Pavel

Příběh o víkendů Domluvila jsem se s kamarádkou Lenkou, že večer půjdeme do kina. Sešly jsme se u metra a pospíchaly ke kinu. Před pokladnou stála dlouhá fronta. Čekaly jsme asi deset minut a potom pokladní oznámil, že na dnes večer nemá lístky. Pomyslely jsme, že můžeme jít do divadla, které bylo poblíž. Tam pokazyvali nějakou klasickou činohru. Nelíbila se nám, protože byla nudná. Po představeni jsme se rozhodly jít do restaurace, protože jsme měly hlad. Proto jsme šly do restaurace "U dědečka" a objednaly jsme kuře z hranolkami z pikantní omáčkou. K piti jsme si dály červené víno. V restaurací byla teplá atmosféra, potichu hrala klasická hudba, a jídlo bylo moc hutné. Po restaurací jsme šly přes večerní město, dívaly jsme na pěkně osvětlené domy a bavili jsme se. Dohodly jsme se, že příští víkend však půjdeme do kina, ale objednáme si vstupenky přes internet aby nečekat před pokladnou a nezůstat bez vstupenek.

Instrumentál I. 1. Předpokládám, že dneska bude deštivé počasí a celý den bude zataženo. 2. Vím, že ta práce je moc těžká a nepříjemná. 3. Doufám, že naučím se češtiny a pojedu do Česka. 4. Myslí si, že všichni mu něco musí, je moc sobecký. 5. Jsem rád, že pojdu na návštěvu do svého kamaráda. 6. Bojím se, že budu muset vynechat tu schůzku, bohužel jsem nemocný. 7. Chci byt s moderní televizí a video. 8. Seznámil jsem se s mladým inženýrem. 9. Na oběd chci omeletu s zeleninou. Na večeři chci palačinky s ovoci. II. 1. Co jsi dělal - před snídaní - před hodinou češtiny - před cestou do Afriky - před obědem - před zkouškou z historie - před koncertem - před návštěvou - před večeří - před dovolenou - před víkendem? 2. Přijel jsem před - chvílí - hodinou - rokem - měsícem - týdnem - obědem - polední. 3. Co budeš dělat - po obědu - po škole - po práci - po večeři - po víkendu - po zkoušce - po filmu - po divadlu - po tréninku - po nemoci - po koncertu - po dovoleně - po hodině češtiny? III. 1. Knihkupectví najdete za galerií. 2. Hotel Palace najdete za Václavským náměstím. 3. Kino Alfa najdete pod obchodním domem. 4. Jihlava je mezi Prahou a Brnem. 5. Věra sedí mezi Alenou a Tomášem. 6. Petr čeká před filozofickou fakultou. 7. Škola je před velkým parkem.

Povoláni 1. Manažer firmy řídí firmou nebo oddělení firmy, proto odpovídá za prací celé skupiny. Manažer musí být zodpovědný, pracovitý, spolehlivý, a občas taký přísný. Myslím, že taký bude dobře, jestli manažer bude ambiciózní. Myslím, ze je to dobré povolání, zvláště že mnoho manažerů dostávají dobrý plat. 2. Úřednice v bance doporučí nám úvěr nebo vklad, pomůže otevřít bankovní účet i kartu. Občas taký vymění nám peníze i doporučí pojištění. Musí být zdvořilý, pracovitý a pozorný do detaily. Je to těžké, protože do něho často přechodí lidé, které mají nějaké problémy. Zákaznici často bývají sprosté, zlé. Myslím, že to je těžká práce a proto bych nechtěl pracovat úřednicím v bance.

Dativ I. 1. Komu patří ty hezká auta? Ty hezká auto patří tomu cizinci. 2. Komu patří ty žluté šály? Mé kamarádce. 3. Komu patří ty dlouhé kabáty? Mému bratru. 4. Komu patří ty slovníky? Kamarádu Heleny. 5. Komu patří ty hnědé rukavice? Alexandru. 6. Komu patří ty nové učebnice? Té nové studence. 7. Komu patří ty staré chaty? Otci Jany. 8. Komu patří ty černé klobouky? Tomu cizí muži. II. 1. Každý den telefonují své milé mamince, své české přítelkyně, svému anglickému kamarádu, svému novému učiteli, své malé sestře. 2. Píšu mnoho dopisu svému otci, své učitelce, dědečku a babičce, kamarádu Petru, své učitelce. 3. Nerozumím nové gramatice, domácímu úkolu, české opeře, moderní hudbě. 4. Věřím své přítelkyně, své drahé matce, svému kolegovi Tomáši, své kamarádce Olze. III. 1. Včera jsem psala dlouhý dopis svému příteli. 2. Poděkovali jsme vašemu tatínkovi za pomoc. 3. Komu jste dali tou krásnou knihu? 4. Poslal jsi pohlednice své kamarádce na svátek? 5. Zítra ukážu Aleně novou sukni. 6. V obchodě nabídli Marii bílou blůzu a černý kostým. 7. Irena chce dát Milanu desku klasické hudby. 8. Uvařil dobrou večeři své přítelkyni. 9. Dal jsem to tričko malému bratru. 10. Objednám tou kazetu kamarádce Marcele. IV. 1. Poděkoval jsem mu. 2. Pomohl jsem jí. 3. Nerozuměl jsem jím. 4. Řekl jsem mu, že budu čekat u kina. 5. Syn mi dal nové pero. 6. Koupím ti nový sešit. 7. Cizí lidé nám nabídli pomoc. 8. Pošlu ti pohled. 9. Ukázal to každému, ale mně ne. 10. Jim Petr telefonoval, ale nám ne. 11. Patří ten kabát tobě nebo jemu. 12. Pomůžu jí i jemu. 13. Tobě nedali nic? 14. Jí už nevěřím. 15. Vám to neřekli? 16. Tobě poradil, ale mně ne. 17. Mně to neříkej, řekni to jemu.

Dativ singuláru I. Často telefonuju: své mamince, našemu starému kamarádu/kamarádovi, jejich milé tetě, vašemu synu/synovi, tvému českému učiteli/učitelovi, mé nové lektorce, jeho starší sestře, našemu lékaři, hodné kamarádce, svému příteli/přítelovi, mému otci/otcovi, tvé babičce, své sympatické přítelkyni, mladšímu bratru/bratrovi. II. Rozumím: české gramatice, tvému přáteli, našemu profesoru, anglickému dopisu, těžkému problému, americkému filmu, té moderní hudbě, tomu textu, dlouhému románu, ruskému umění, staré literatuře, její názoru. III. Řeknu to: tomu cizinci, Tomáši, tatínku, naši učitelce, novému studentu, tomu číšníku, té prodavačce, zdravotní sestře, Heleně, tomu inženýru, Pavlu, mému přáteli. IV. Zavolám: panu Horákovi, Davidu Novákovi, Karelu Novému, panu doktorovi, Václavu Křížovi, panu Vlasákovi, studentu Romanu Hosovi, Aleně Horské, Lucii Tulisové, doktorce Zikmundové, inženýru Humlovi. V. Muzeum je naproti: staré škole, toho krásného parku, mé oblíbené kavárně, Národního divadla, čínské restauraci, Komerční bance, nového kina, Hlavního nádraží, malé poště, hotelu Zlatá hvězda, našeho domu, divadla Rokoko, hospodě U Jakuba, klubu Rock Café. VI. Jdu: k své kamarádce, k jejímu bratru, k české lektorce, k mému řediteli, k novému konzultantu, ke tvé sestře, k naši sekretářce, k mému lékaři, k bulharské přítelkyni, k mé staré babičce, ke hlavnímu inzenýru.