Dativ singuláru I. Často telefonuju: své mamince, našemu starému kamarádu/kamarádovi, jejich milé tetě, vašemu synu/synovi, tvému českému učiteli/učitelovi, mé nové lektorce, jeho starší sestře, našemu lékaři, hodné kamarádce, svému příteli/přítelovi, mému otci/otcovi, tvé babičce, své sympatické přítelkyni, mladšímu bratru/bratrovi. II. Rozumím: české gramatice, tvému přáteli, našemu profesoru, anglickému dopisu, těžkému problému, americkému filmu, té moderní hudbě, tomu textu, dlouhému románu, ruskému umění, staré literatuře, její názoru. III. Řeknu to: tomu cizinci, Tomáši, tatínku, naši učitelce, novému studentu, tomu číšníku, té prodavačce, zdravotní sestře, Heleně, tomu inženýru, Pavlu, mému přáteli. IV. Zavolám: panu Horákovi, Davidu Novákovi, Karelu Novému, panu doktorovi, Václavu Křížovi, panu Vlasákovi, studentu Romanu Hosovi, Aleně Horské, Lucii Tulisové, doktorce Zikmundové, inženýru Humlovi. V. Muzeum je naproti: staré škole, toho krásného parku, mé oblíbené kavárně, Národního divadla, čínské restauraci, Komerční bance, nového kina, Hlavního nádraží, malé poště, hotelu Zlatá hvězda, našeho domu, divadla Rokoko, hospodě U Jakuba, klubu Rock Café. VI. Jdu: k své kamarádce, k jejímu bratru, k české lektorce, k mému řediteli, k novému konzultantu, ke tvé sestře, k naši sekretářce, k mému lékaři, k bulharské přítelkyni, k mé staré babičce, ke hlavnímu inzenýru.