| Last month | Last 3 months | All time | |
|---|---|---|---|
| Completed lessons | 0 | 0 | 0 |
| Attendance rate | 100% | 100% | 100% |
Making sentences using the new vocab(21.05.19)
1. Nosím ručník do fitka.
Ale Čech by spíš řekl: Nosím si ručník do fitka.(I bring a towel to the gym)
Nesu = I am bringing2. Doufám, že moji studenti mají hodně štestí při zkouškách. (I hope my students have good luck for the exams)
K času: mají by se použilo pouze pokud zkoušky právě teď probíhají, pokud teprve budou, je nutné použít budoucí čas.3. Moje kamarádka, Zuzana má vlastní firmu. (My friend Zuzana has own business)
4. Já a moje/můj kolegyně/ga jsme si povídaly/li v kanceláři. ( I and my colleague chatted in the office)
Mužskou podobu slova lze v češtině často použít pro obě pohlaví.
Třeba jdu k doktorovi (doktor může být muž i žena)
Jdu k doktorce (je to žena - často to navíc znamená, že potřebuji zdůraznit, že ten doktor, za kterým jdu je žena)
K čárkám a háčkům.
Čárka nad samohláskou třeba á je dloužítko. To angličtina nepoužívá, ale japonština to zná. V katakaně se jako dloužítko používá -. Taková samohláska se pak čte dlouze, úplně stejně jako v japonštině.
Háček nad samohláskou znamená měkčení. Angličtina pro měkčení používá připojené h. š = sh, č = ch. Když se podívám do japonštiny, tak sa = さ, ale ša = しゃ.Je dobré o tom přemýšet jako o dakutenu v japonštině. Čech tomu nejspíš bude rozumět i bez háčků a čárek, ale občas tak může vzniknout úplně jiné slovo se zcela jiným významem.0 votedJuly 3, 20190Making sentences using new vocab(22.5.19)
1. Michael Jackson zemřel 2009. (Michael Jackson died in 2009)
Buď zemřel 2009, nebo zemřel v roce 2009.2. Kočka umírá....:(
umírá - děje se to právě teď, umře - stane se to v budoucnosti
je tam být nemá - průběhovost se v češtině tvoří jiným prostředky, obvykle jiným tvarem slova, ale pravidla jsou velmi komplexní, v podstatě je potřeba si pamatovat to správné slovo/jeho tvar.
Pokud se Čech, prvně setká s přítomným časem prostým a průběhovým v angličtině, je z toho zmatený a často použije omylem prostý, místo průběhové, protože čeština v tomhle používá často úplně jiná slova, anebo naopak velice často totéž slovo pro obojí.
I am going to school - Jdu do školy. I go to school - Chodím do školy.
I work & I am working - pracuji.(The cat is dying)
3. Učím se češtinu pomocí/prostřednictvím příbehu.
Čeština příběhem by byla si dobrý nadpis, ale ve větě to působí divně.(I learm Czech by story)
4. Nevím jak mám vyplnit formulář.
I v češtině máme slovo dokument, ale pokud něco vyplňujeme, je to vždy buď formulář (třeba úřední žádost o vydání nového občanského průkazu), nebo třeba dotazník (seznam otázek pro nějaký výzkum nebo průzkum). Papír by v tomhle kontextu působil velmi hovorově.(I don't kniw how I cam fill the document.)
5. Máte recepční, která mluví anglicky?
Případně: Máte recepčního, který mluví anglicky?
Ano, tuhle otázku nelze v češtině položit, aniž by člověk předpokládal pohlaví.(Do you have a receptionist who speaks English?)
6. Nemůžu překládat z češtiny do japonštiny. (I cannot translate from Cyech to Japanese.)
Ale lepší by bylo Nedokážu překládat ...
Nemůžu by spíš znamenalo, že mi v tom něco brání, třeba, že nemám čas.0 votedJuly 3, 20190Making sentences using the new vocab(22.05.19)
1. Moje kamarádka porodila zdravého syna. (My friend gave birth to a healthy boy.)
Překlad je v pořádku, ale působí v češtině dosti odtažitě až nepřirozeně. V češtině by se v takovém případě použilo spíš pasivum narodil se jí, anebo prostě měla (ten minulý čas vyjadřuje právě to, že se jí narodil, měl se totiž v češtině užívá jako synonymum k dostal, získal, přišel k - srovnej: Měla pětku z prověrky - tedy dostala pětku z prověrky).
Tedy: kamarádce se narodil zdravý syn. Ale čech by nejspíš řekl. Měla syna. Oba jsou v pořádku.2. Zapomněla jsem si důležitý prsten v kanceláři. (I forgot my important ring in the office.)
Můj/svůj dělá problémy i čechům. V zásadě se dá říct, že můj použiju, když je v držení někoho jiného a svůj pokud je v držení mém.
Kamarád nesl mou tašku. Použil jsem svou tužku.
Já tedy požil zájmeno si (jako sobě), protože tohle vyjádření sice není doslovným překladem, ale Čech by ho použil nejspíš.
Zapomněl jsem si domácí úkol. Zapomněl jsem svůj domácí úkol by Čech řekl pouze v případě, kdyby z kontextu vznikla pochybnost, čí že to domácí úkol zapomněl.
Jinak v zapomněl je skupina mně/mě - to je další věc, která dělá problémy i Čechům. Je zapomněl, ale rozuměl.
To slovo důležitý, je v tom slovním spojení také trochu nepřirozené. Čech by to spíše vyjářil dvěma větami. Třeba: Zapomněl jsem si prsten v kanceláři. Byl pro mě moc důležitý.
A ještě: v češtině se dnes užívá spíše zdrobnělého slova prstýnek a slovo prsten se ponechává pro prsteny opravdu masivní, ale to je detail. Nikdy bych třeba neřekl, že mám snubní prsten, vždy bych mluvil o snubním prstýnku. Navíc ta zdrobnělina právě vyjadřuje i citovou vazbu.3. Ona je bláznivá. (She is crazy.)
To bude záležet dost na kontextu. Především zda tím chci vyjádřit, že je to fakt super holka, anebo naopak to, že není duševně v pořádku. To slovo bláznivý by se použilo spíše v tom významu, že je super. Nicméně, Čech by tu spíš použil zřejmě podstatné jméno, tedy: ona je blázen (cvok, magor - ty jsou citově zabarvená a hovorovější). Všech těch slov by šlo použít jak v pozitivním tak v tom hanlivém významu.
Spisovně by se ovšem pro vyjádření toho, že to nemá v hlavě v pořádku použil nějaký odbornější termín, třeba je duševně nemocná.4. Možná příčina:
Doslova: Toto mohlo být způsobeno/zapříčiněno ...(This can be caused by:)
5. Můžete mi dát řešení? (Can you give me a solution?)
To je sice doslovný překlad, ale v češtině působí nepřirozeně.
Can you give me implikuje uctivější mluvu, takže by to mohlo znít třeba: mohl bych dostat řešení? Doslovněji: Mohl byste mi dát řešení.
Pokud bych se ptal kamaráda (tedy nižší forma uctivosti), zeptal bych se třeba: jak jsi to řešil? Pokud bych chtěl být i ke kamrádovi trochu uctivější (třeba protože mám pocit, že ho zrovna trochu otravuju) pak bych řekl: Řekl bys mi, jak jsi to řešil?0 votedJuly 3, 20191Making sentences using the new vocab(28.5.2019)
1. Sešit(notebook)Potřebuji koupit sešit na/pro práci.
i je spisovná koncovka, u hovorová.
kupovat vyjadřuje buď průběh, nebo opakovanou činnost.
Právě teď kupuji. Rohlíky kupuji každý den. Včera jsem nakupoval (trávil nákupem) dvě hodiny. - Včera jsem koupil rybu. Chléb koupím jen občas. Mléko koupím zítra.
Spojení na práci je běžnější, ale je hovorové. V případě spisovného vyjádření by se to vyjádřilo buď nějakou vedlejší větou, nebo by se uvedlo na jakou konkrétní věc ten sešit potřebuji.(I need to buy a notebook for work)
2. Vyrůst(to grow up)
Vyrůstali jste spolu?
Vyrostli je dokončené, vyrůstali značí průběh. Tady v tom případě nás zajímá, jestli to vyrůstání probíhalo pospolu.
Místo jí má být ní. Jednoduše to lze rozlišit například tak, že ní používáme po předložce. Mám ji rád. Myslím na ni.
V tomhle případě, ale to doplnění s ní působí v češtině násilně. Použilo by se pouze v případě, že by byla pochybnost, s kým že to ten člověk vlastně vyrůstal.(Did you grow up together with her?)
3. Hluk(noise)
Hluk z ulice(noise from the street)
4. JIný(different)
Japonská kultura je jiná.
Přesnějším překladem different je rozdílný. Jiný je spíš other, ačkoliv v tomhle případě se jedná o synonyma.
Česky by šlo také říct Japonská kultura je odlišná.(Japanese culture is different)
5. Potravina(food amd drinks)
Támhle je nový obchod s potravinami.
Potraviny zde musí být v množném čísle.
Potraviny je v češtině neobvyklé slovo (poněkud odborné) a mnohem častěji se užívá právě pro označení obchodu s potravinami.
Takže: Támhle jsou nové potraviny (zvláště pokud je z kontextu jasné, že mluví o obchodu)(There is a new shop for food and drinks)
6. Pohovor(intervew)
Měla jsem pohovor.
Interview má v češtině několi různých podob podle kontextu. Je pracovní pohovor, ale rozhovor reportérem.(I had a interview)
7. Představit si(to image)
Nedokážu si představit život bez čokolády. (I cannot image life without chocolates)
Can je česky dokázat, umět (moci se použije jen v případě, kdy by to bylo vnímáno jako synonymní, tedy memohu, protože nedokážu nebo neumí). Moci je may. Tedy můžu, protože my v tom nic nebrání.0 votedJuly 3, 20191Rozumím, ze už nemůžu bydlet bez mobilu, a mobil je výborny.
Rozumím tomu, že už nemůžu žít bez mobilu. Mobil je výborná věc.
- rozumím je celkem v pořádku, ale narozdíl od synonyma chápu se v tomhle kontextu užívá s ukazovacím zájmenem, je to bez problémů srozumitelné, ale působí to nepřirozeně.
- chybí háček nad z, ale to je možná překlep.
- bydlet je japonsky 住む? Bydlet a žít se dá v češtině mnohdy užít jako synonymum, ale vždy to bude v případě, že mluvím o místě přebývání. Tedy bydlím v Praze i žiju v Praze znamená totéž. I bydlím/žiju se svou přítelkyní. Ale nemohu bez ní bydlet působí nepřirozeně. Snad jen v případě, kdy za mě platí nájem.
- před a se nedělá čárka (čárky jsou v češtině hrozně arbitrární, ale současně si čeština hrozně potrpí na gramatiku :( )Ale taky rozumím tomu, že mobil je jenom nástroj.
Každy den mám nové technologie. - Každý den jsou tu nové technologie.
- あります? I slovo mám je hodně obecné, ale v tomhle případě působí příliš osobně - tedy já mám, já vlastním. Je třeba použít např. jsou tu, objevují se. Sloveso mít by se ale dalo použít, pokud bychom použili množné číslo. Každý den tu máme nové technologie.To jsou mnoho, a musi moc rychlý.
- Tahle věta je v češtině prakticky nesrozumitelná, ale pokusím se to rekonstruovat.
- To jsou mnoho - Je jich mnoho. Chápu, že to je těžká věta, protože podmět je nevyjádřený a navíc je to nějaké tajemné abstraktní ono. Tahle divná struktura se v čaštině užívá vždycky když se mluví o nějakém množství. Třeba je tu deset psů. Za se to ono.
- zase čárka před a :) musi moc rychlý. musí být velmi rychlé. Sloveso muset se vždycky váže se slovesem, tady se slovesem být. Moc se tu dá říct, ale působí to příliš hovorově. Koncovka rychlý lze použít pro střední rod v hovorovém jazyce, ale i tam bude na některé lidi působit příliš hovorově (podle rodiště a sociálního postavení). Spisovná koncovka je rychlé.Lidě který to vynalézli jsou moc inteligenci, - Lidé, kteří je vynalezli, jsou velmi inteligentní,
- který/kteří - také užití hovorového tvaru, který bude působit i v mluveném projevu příliš hovorově.
- to - lze užít, ale také působí hovorově, v mluvené češtině dost běžné, spisovná podoba je 4. pád od slova ony tj. je (neplést si se slovesem být, to je jen náhodná homonymita).
- inteligenci - to je podstatné jméno inteligence ve 4. pádě. Tady je potřeba užít přídavného jména inteligentní.ale normálně lidě to použi pohodlně bez myslet odkud to přisel. - ale normálně je lidé pohodlně používají, bez toho, aby přemýšleli, odkud se vzaly.
- tohle souvětí je na češtinu příliš neobratné. V mluvené češtině by jistě nezanělo, ačkoliv takhle formálně upraveno může být dobře syntakticky, nebude správně stylisticky. I Češi někdy takové věty v psané formě vytvoří, ale je to vnímáno jako stylisticky neohrabané. Jak se s tím popasovat? Poněkud méně formálně třeba takhle: ale lidem na tom nezáleží. Je zajímá jen to, že jim zpříjemňují život.
- ke slovosledu: čeština má slovosled volný, ale užívá ho ke zdůrazňování toho, co je předmětem hovoru. Tak je ve složitějších větách potřeba zachovávat nějaké pořadí, protože jinak ta věta působí nepřirozeně.Nechci technologie použi mne. To neni mobilu, ale teknologie. Myslím, ze musím studovat jak použit to pořádně. Nebude nikdy problém když vidím ze jak to posřebuju.
Zdá se, že mi docházejí znaky, tak už jen rychle:
Nechci, aby technologie užívala mne. (asi by bylo lepší řídila).
To neni mobilu, ale teknologie. - u téhle věty moc nechápu obsah sdělení.
Myslím, že se musím snažit porozumět tomu, jak je užívat správně.
Nebude to problém, když budu vědět, jak se k tomu postavit.
0 votedApril 17, 20190
