Vztahy.

Myslím, že hádat se je normální. Nevěřím, že existují páry, které se nehádají. Já a můj přítel se hádáme zřídka ale velmi emotivně, s házením věcí. Ale brzy se jeden z nás omlouvá [nebo .../se jeden z nás začne omlouvat]. Velmi se milujeme a vždy si pamatujeme, čím jsme museli projít: 4 roky jsme žili v různých zemích. Teď jsme spolu a vážíme si našeho vztahu. Jedna metoda na to, jak se hádat efektivně, je hádat se jen o předmětu hádky, nikdy si nepamatovat na žádné problémy z minulosti.

Myslím, že svatba pro vztah není důležitá. Pokud se po svatbě kromě dalšího papíru nic nezmění, tak proč to vůbec udělat. Pro krásné fotky? Pro status? Možná to dává smysl, pokud pár plánuje děti.

Zatím neplánujeme svatbu, ale nevylučujeme takovou možnost. Možná uděláme (prostě) svatbu na úřadě a budeme tam jen my dva. Možná uděláme malou svatbu pouze s nejbližšími lidmi. Nikam nespěcháme. Máme registrované partnerství, a podle českého práva jsme už rodina.

Moje práce

Pracuji pro aerolinky. Nepracuji na letišti, ale v kanceláři v centru Prahy. Pracuji tam skoro dva roky a hodně mě to baví. Na počátku to bylo velmi těžké, protože to bylo pro mě něco (úplně) nového. Proto jsem se musel hodně učit. Poprvé jsem začal pracovat v kanceláři a všechno to bylo jiné [tady jsi mohl napsat ve srovnání s čím]. Nyní je to super! V práci vím skoro všechno a chci tam pokračovat [(tam = v kanceláři) - toto není třeba psát, z kontextu a předešlých vět to víme].

Mám hodně kolegů a [a "z nich je 5 nebo 6 mých kamarádů", jestli tomu rozumím správně] asi pět nebo šest kamarádů. Myslím, že mám štěstí, protože znám moje skvělé kolegy [takhle je tato věta gramaticky správně, ale stylisticky moc ne, napsal bych spíš "Myslím, že mám štěstí, že mám tak skvělé kolegy"].

Zítra musím pracovat, ale nestěžuji se.

Czech text

Můj karanténní deník: Pracuji ve škole a z důvodu koronaviru (přesněji "koronavirové krize/situace/pandemie") jsme zavření už víc než 3 měsíce. Pracujeme z domu přes konferenční hovory. Líbí se mi vidět mé studenty (nebo "Ráda se dívám na mé studenty"), ale bohužel to znamená, že musím koukat na obrazovku celý den, což se stalo důvodem častých bolestí hlavy. Nedostatek čerstvého vzduchu taky může být důvodem (nebo možná lépe "příčinou") bolestí.

Jazyky

Můj mateřský jazyk je španělština. Jsem z Chile, kde mluvíme španělsky. Taky mluvím anglicky, protože to vyžaduje moje práce. Studoval jsem angličtinu na univerzitě <s>už</s> dvanáct nebo patnáct let. V roce dva tisíce dvanáct [může být úplně v pohodě vypsáno i číslovkou ''2012"] jsem bydlel v Kanadě, kde jsem se učil francouzsky. Uměl jsem se dorozumět tímto jazykem, ale teď jsem ho zapomněl, protože ho nepoužívám. Umím číst a psát <s>(většinou)</s> francouzsky, ale teď je moje francouzština "rezavá" [nebo by se dalo říct i "zaprášená"]. Doufám, že příští rok budu studovat francouzštinu, a potom se naučím/budu umět češtinu/česky. Můj cíl je mluvit česky asi na úrovni B2 do prosince. Myslím, že moje úroveň je teď mezi A2-B1. Miluju (hovorově ano, jinak "miluji") jazyky, a chci mluvit aspoň čtyřmi nebo pěti jazyky na úrovni B2: to je můj sen!

Já vím, že můj česky není dobrý, ale studuju! :)

Každodenní praxe psaní 4.06.20

Zítra to už bude rok, co se intenzivně učím angličtinu. Loni v létě jsem měla úroveň A2, ale v tomto roce mám už C1. Mám moc ráda angličtinu a studuji ji každý den asi dvě (nebo) tři hodiny. Učím se nová slova, koukám na seriály, čtu staťy [nevím, co tím chceš říct - články, statě/texty o čem?] a mám mnoho různých učebnic a cvičebnic. Doufám, že příští rok budu mít vysokou úroveň češtiny.

Pozn. Na začátečníka pěkně napsané, snad všechny čárky a háčky si měla správně, to je hezké. Mno a já bych se taky chtěl posunout z angličtiny B1-B2 výš

Jan Amos Komenský

Jan Amos Komenský se narodil v roce patnáct set devadesát dva. Bylo to sto let po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Když Komenskému bylo dvanáct let, vypuklo v jeho městě povstání bočkajovců. V jeho průběhu Komenský ztratil celou svou rodinu a dům, ve kterém bydlel. Ten malý chlapec už nic neměl, a proto musel jít pracovat jako mlynář, aby nezemřel hladem. Pak se Komenský dostal na gymnázium. Tam učitelé pochopili, že Jan je talentovaný chlapec. Z tohoto důvodu se stává jeho patronem šlechtic Karel ze Žerotína, který dal Komenskému peníze, aby mohl jít studovat do zahraničí. Jan Amos Komenský studoval v německém Herbornu a na univerzitě v Heidelbergu. Pak se vrátil na české území a stal se učitelem v Přerově. V tomto období našel svou první lásku. Jmenovala se Magdaléna. Tehdy se Komenský také stává knězem jednoty bratrské, protestantská církve. Za několik roků začala třicetiletá válka. Na českém území bitvu mezi katolíky a protestanty (byla to bitva na Bílé hoře) prohráli protestanté, proto je Komenský jako kněz patřící k jedné z protestantských církvi nucen se přestěhovat. Bylo to pro něho velmi smutné období: jeho rodina byla zabita, k ní patřila jeho manželka a tři děti, byly spáleny jeho knihy. Pak se Komenský přestěhoval do polského Lešna. Tam se oženil podruhé a pokračoval pracovat v pedagogické vědě. Začal pracovat jen jako učitel, ale pak se stal rektorem vyššího gymnázia. V Lešně napsal hodně knih a začal tvořit nejdůležitější dílo svého života – česko-latinský slovník. K jeho filozofickým dílům patří např. Labyrint světa a ráj srdce a k pedagogickým pracím například “Brána jazyků otevřená” (byla to učebnice latiny). Tato kniha byla velmi populární nejen v polském Lešně, ale také v celém světě. Také ji přečetla švédská královna Kristina, která pak pozvala Komenského na návštěvu. Jan Amos Komenský souhlasil a jel (/vydal se) do Švédska. Pak ještě hodně cestoval po světě [po Evropě není-liž pravda? :D]. V tomto období se také věnoval psaní knih, nejvýznamnějšími mezi nimi byly “Svět v obrazech” a ”Škola hrou”. V obou knihách Komenský psal o novém systému vzdělávání. “Svět v obrazech” byla první učebnice, ve které autor používal obrázky. “Škola hrou” vyprávěla o způsobu výuky dětí pomocí hry. V roce šestnáct set čtyřicet osm zemřela druhá manželka Komenského a Jan se oženil potřetí. Ale pak se stalo neštěstí – Švédové napadli Lešno, město, ve kterém bydlel, čímž následně shořelo dílo, které Komenský psal čtyřicet let – česko-latinský slovník.

Pozn. ... a pak ještě žil nějaký čas v Uhrách... Mno, hodně smutný a krutý život. Komenský žil vlastně celý život mimo svou vlast a hodně toužil po tom, aby se mohl vrátit, což však nebylo možné. A k textu, jo, bylo to dobře napsané, pár chyb jinak dobré. Poradil bych používat bohatší slovní zásobu, aby se některá slova neopakovala (odešel/vydal se atd.) a není třeba neustále opakovat jméno hlavní "postavy", zde tím myslím "Komenského". V češtině se dost používají věty s nevyjádřeným podmětem, když vím, o koho se jedná a když už jeho jméno bylo zmíněno, není nutné to neustále opakovat.

Hallo Christina, es wäre schön über Arbeit/Freizeit, Feste, Schule, Essen/Trinken, Film, Reisen, Musik, Sport oder Mode zu sprechen. Ob dein Interesse erweckt wurde, schreib mir mal.

Oblečení

Líbí se mi krásné oblečení. Ale obvykle nosím pohodlné oblečení. Mám na sobě džíny, halenku a sportovní tenisky. Neumím šít. Pletla jsem se už dávno. Proto myslím, že neumím plést.

Moc ráda nakupuju. Ze všeho nejraději se dívám na krásné oblečení a zkouším je. Hned vedle mého domu je nákupní centrum. Chodím tam dvakrát týdně nakupovat. Většinou si koupím jídlo, ale občas si koupím oblečení. Nejčastěji nakupuju oblečení, když jsou slevy. V Rusku nejsou sezónní slevy. Každý obchod s oděvy nastavuje slevy sám, když potřebuje prodat zbytky kolekce oblečení. Moje velikost oblečení je číslo 48. Přitom jsem vysoká, proto je těžké vybrat a koupit oblečení správné velikosti. Mám velikost boty 39, takže je těžké koupit boty s nízkým podpatkem. Moje oblíbená barva je červená, protože tato barva mi moc sluší. Ráda oblékám červený kabát na jaře nebo červené šaty v létě. V létě obvykle nosím šaty nebo letní šaty . A v zimě nosím teplou bundu. Do práce nejčastěji nosím pohodlné oblečení, jako jsou džíny a halenka. Myslím, že nejdůležitější je, aby oblečení bylo pohodlné a líbilo se vám.

Pozn. Text je prakticky bez chyb. Snad možná v druhé větě přehodit slovosled na "oblečení pohodlné", když v první větě to již zmiňuješ, tak aby to znělo líp. A jestli používáš u sloves hovorové koncovky (nakupuju, tancuju atd.), tak v neformální a ústní formě to není chyba, mluví se tak všude, ve formálních a úředních záznamech se samozřejmě používá - nakupuji, tancuji atd.

Velmi pěkně napsané!