V první polovině období meidži studentky nosily japonské "Kimono", stejně jako ostatní ženy.Ale to byl problém, protože ve škole používaly stůl a židli stejně jako v Evropě nebo v Americe, bylo kimono nepohodlné.Zvážili změnu oděvu.

První návrh byl "Otokobakama",které nosili muži.Ale to se nerozšířilo,protože to vypadalo moc divně.Druhý byl "Rokumeikan" styl, který byl inspirován evropskými módou .Ale ani ani toto se nepodařilo.
A co se zdařilo?Byla to "Onnabakama".
Vynalezla to jedna ředitelka školy. Školy si tento střih předávali mezi sebou.Podle akademika tam byly hlavně dva důvody. První proto,že to vypadlo elegantně a mnoho dívek po tomto oděvu toužilo.A druhý k vůli tvaru, který je stejný jako sukně a dívky se mohly aktivně hýbat.
Od druhé poloviny desátých letech začali přemýšlet o reformě obleků ve škole.V té době už skolo 100% dívek navštěvovalo základní školy a 10% z nich pokračovalo po promoci na středních školách.Čím víc dívek chodilo do škol tím pohodlnější uniformy vyžadovaly. Nejúspěšnější byl plán na uniformy západních stylů. V roce 1919 nejprve škola převzala uniformu typu šatů,a proto si mnoho studentek vybralo tuto školu jako školu, do které chodí.
Západní styl se z tohoto úspěšného vzoru rozvíjel.Postupně se projevily různé styly a design.A nejpopularnější a nejúspěšnější byla Sérá-fuku(námořnická uniforma)