Naposledy už jsem psal trochu česky, ale nevím proč písemné úlohy, které jsem napsal na italky už neexistují. Já jsem se narodil v Německu, ale můj táta je Čech, proto jsem napůl Čech. Mám bratra. Táta s námi mluvil česky a máma s námi mluvila německy a tak jsme se již dávno naučili dva jazyky. Babička vždy řekla (I do not understand this part) mohli mluvit nádhernou češtinou. Myslím, že už jsem vše zapomněl. Ani psát neumím. Kdysi jsem zkusil číst knihu, ale to už je pro mě hodně těžké. Když mi bylo asi 5 let, tatínek a maminka se rozdělili. Už spolu nechtěli bydlet, a proto tatínek odešel. Odešel do jiného města. Když s námi tatínek nebydlel, tak jsme moc česky nemluvili. A tak jsme oba dva hodně zapomněli. Pak se stala docela divná věc. Můj bratr začal mluvit jinou češtinou než já. To proto jsme zapomněli různé věci. On zapomněl, jak se správně říká jedna věc, ale já jsem si vzpomněl. Jednou jsem mluvil s bratrem česky a měli jsme jiné mínění. Řekl mi: ,,Tvoje čeština není dobře, je to špatně, správně to má být ‘když‘ a ne ‘kdyby‘!‘‘…‘‘dobře‘‘ myslel jsem si, ale ty děláš chybu kamaráde! Máš říkat tvoje čeština je ‘špatná‘ a ne ‘špatně‘!“ Takhle jsme se hádali. Oba dva jsme zapomněli mluvit česky, oba jsme chybovali v gramatice. Po pravdě je jedno co je správně, důležité je že se teď máme naučit česky znovu.
Nechci, aby moje čeština zůstala tak špatná, chtěl bych se česky naučit dobře. Taky chci udělat malou radost mým českým předkům. Za rok až přijede děda, tak bych s ním chtěl mluvit lepší češtinou než teď.