Anekdotický příběh o botě

Byl jeden mladý muž, který často pracoval do půlnoci a vracel se do svého bytu unavený. Když přišel domů, vždycky si zul jednu botu a bác, hodil ji na podlahu, pak druhou botu a zase bác, hodil na podlahu. Dole pod ním žil dědeček, který špatně spal. Často ho mladík probudil hlukem házení bot na podlahu. Jednoho dne už dědeček nemohl vydržet, když byl zase probuzen tím mladým mužem, vystoupal nahoru a zaklepal na dveře. Mladý muž slyšel klepání a otevřel dveře.
"Mládenče, prosím tě," prosil dědeček, "špatně spím a nemohu vydržet ten hluk házení bot na podlahu. Pokaždé, když se kvůli tomu hluku probudím, nemohu už usnout. Až si budeš příště zouvat boty, mohl bys je pokládat na podlahu potichu?"
Mladý muž slibil, že bude opatrnější.
Příští den o půlnoci se mladý muž jako obvykle vrátil unavený, zul jednou botu a bác, hodil ji na podlahu. Náhle si vzpomenul na slova dědečka, proto když si zul druhou botu, položil ji na podlahu opatrně a šel spát.
Když mladý muž usínal, někdo zaklepal na dveře. Mladý muž vstal s nechutí, otevřel dveře a dědeček stál venku.
"Mládenče, prosím tě," prosil dědeček, "hoď tu druhou botu také na podlahu. Dlouho jsem čekal, ale druhý náraz se neozývá, a já prostě nemám tu odvahu jít spát!"

Chyba

Stylisticky lepší možnost