Proč se učím česky.
Proč
se učím česky.
Můj
příběh začíná docela podivně a i trochu zázračně. Stalo se to v takovém divném
období, po Vánocích a před Silvestrem. Připravuji se na roli zodpovědné babičky,
(moje dcera ještě není vdaná) a proto sbírám hodně staré animované filmy a
pohádky, aby dítě mělo od začátku dobrý příklad.
Na
něco z toho, co sbírám, se dívám podruhé a vzpomínám na to, co jsem cítila,
když jsem byla malá. Dívala jsem se na Zlatovlásku. Někdy se mi zdá moc
příšerná ale na druhou stranu je to velmi zajímavá pohádka. Jiřík (chci
takového) a Zlatovláska je tak krásná (také jsem pravá blondýna) ….
Dívala
jsem na tu pohádku samozřejmě v ruštině. Ale musím říct, že v té době
jsem nevěděla nic o Česku, Slovensku a ani o Československu. Věděla jsem jen to,
že ta země je a to bylo všechno. Tečka na mapě, nic víc.
Když
jsem se dívala na tu pohádku, uslyšela jsem píseň (později jsem zjistila i její
název: Proč jsem chutnal rybu). Slova této písničky se moc neshodovaly s titulky
a tak jsem chtěla vědět o té písni víc. Našla jsem si tedy tuto písničku v češtině,
a měla jsem takový divný pocit, jako kdybych ten jazyk znala.
Rozhodla
jsem se tedy, že se ho budu učit a že to bude můj druhý rodný jazyk. Chtěla
bych, aby i moje vnoučata znala tento jazyk.
Od
počátku jsem přemýšlela, proč to tak je. Pak jsem se rozhodla, že se ho budu
učit. Možná, že ho někdy budu potřebovat.
Vím,
že to zní jako bláznovství, ale už je to skoro rok, co se ho učím. Je pro mne
snadný jazyk a není komplikovanější než ruština. Mám v zásobě ještě hodně
českých pohádek [emoji].
P.S.:
Na začátku učení si můj manžel ze mne dělal srandu a říkal: „Zase tvůj Jiřík?“ Pak
jsem zjistila, že toto jméno je běžné. Jméno je složené ze slov: země a práce
(zdroj Wikipedie). Můj manžel se jmenuje Juřij Juřevič a to znamená, že jsem
konečně dostala svého Jiříka a on svou Zlatovlásku .
Takový
je můj příběh.