Članek_2

Před 150ti lety kníže Alexandr Gorčakov, který stál v čele minesterstva zahraničních věcí po prohře Ruska v Krymské válce, rozeslal na ruské ambasády dopis, v němž vyložil svoje vídění vnitřní a vnější politiky země. Potomci si z tohoto lestra (spisu, dopisu, textu) zapamatovali jednu větu: Rusko se nezuří (I'm not sure what you wanted to say). Rusko se soustřeďuje. Abychom pochopili současnou politiku Moskvy, měli bychom text přečíst celý a srovnat jej s nynějšími reáliemi. Měl jsem přiležitost připomenout tuto větu v jednom z članků v Lidových novinách. Jednomu citlivému čtenáři z toho běhal mráz po zádech. Ten čtenář však není sám. Před 150ti lety britské noviny psaly, že si Rusko šetří síly na novou válku. 
Ale skutečně šlo Rusku šlo o válku? Situace jak ve státě, tak i kolem něho byla moc složitá. Podle podmínek tzn. Pařížského míru, který byl podepsan po prohře v Krymské válce, Rusko nemělo právo mít flotilu v Černém moři. Anglie žádala po svých spojencích pokračování války, aby Rusko zcela padlo na kolena. V Rusku se rozhořely křesťanské nepokoje a nálada mezi některými představiteli elity byla natolik kapitulantská, že bývalý ministr zahraničí hrabě Neselrode navrhl zlikvidovat svůj úřad. V této situaci napsal Gorčakov ve svém oběžníku: Car se rozhodl, že se bude přednostně věnovat blahobytu svých poddaných a soustředí svou činnost na rozvoj vnitřních zdrojů země, která bude zaměřena na vnější záležitosti teprve tehdy, budou-li to zájmy Ruska bezpodmínečně vyžadovat.